‚Souboj‘ Na Maraton ve Tvaru Řecku, A Západ

Prolog

OKAMŽIK BITVY,

Na počátku pátého století před naším LETOPOČTEM, Persie stál triumfální. Po více než pět desetiletí její válečníci rozdrtili všechny, kteří se proti nim postavili. V té době, žádné město nikdy odolal perském obležení, a všechny armády světa je nejmocnější civilizací setkal s jejich krachu se snaží zastavit Persie je neúprosný dobytí. V jejich blízkosti neporazitelný bojovníci, perských králů postavený jako první na světě globální říše, táhnoucí se od Středozemního Moře do Indie, zničení, v procesu, tucet menších říší a absorbuje lidí, sto závodů.

V roce 490 před naším LETOPOČTEM, mocný perský král Darius se podíval na západ, směrem k dvěma nevýznamné řeckého města-státy, které urazil jeho říše. Malé Sparta poslal vyslance do perského hlavního města varování „Velký Král“ zastavit jeho útoky na řeckých měst v Asii, více urážlivé, Atény povolal drzost poslat vojáky na perské půdě a vypálit město perské, Sardis, než odběhla domů, do bezpečí. Král Darius, unavený urážkami, poslal vyslance do Atén a Sparty, kteří požadovali dary podřízení-zemi a vodu. V odpovědi Sparťané hodili královské posly do studny a řekli jim, aby si pomohli na celou zemi a vodu, kterou si přáli, zatímco Athéňané jednoduše dali posly k meči.

rozzuřený Darius nařídil své armádě zničit Atény a zotročit přeživší. Problémy v říši však donutily Dariuse odložit odplatu. Osm let poté, co Atény snížily Sardis na popel, obávané perské armády konečně dorazil do Řecka a sebral své síly na Planině Marathonu, mizivou dvě desítky kilometrů od Atén. Za devět dní, deset tisíc Athénští hoplíté sledoval perské armády připravit se na bitvu a přemýšlel, jak by být schopen odolat armádu profesionální bojovníci tři krát jejich počet. Někteří se modlili za to, aby bohové zasáhli, zatímco jiní doufali, že Peršané zpozdí jen o den nebo dva déle. Každý aténský přítomný v Marathonu věděl, že spartská armáda, chlubící se nejlepšími válečníky na světě, tvrdě pochoduje na pomoc.

12. Září 490 čekání skončilo. Peršané se pohybovali a Atény, ve smrtelném nebezpečí, už nemohly čekat. Sparťané nebo žádní Sparťané, aténští velitelé připraveni k útoku. Před úsvitem se deset tisíc hoplitů vytvořilo ve sloupcích a čekalo, až trumpety signalizují rozkaz k postupu. Osm mužů hluboko na bocích a čtyři hluboko v centru, falangy ježily kopí body a hořící štíty začal pomalu, neúprosně pochodovat k nepříteli. Zpočátku Peršané nemohli uvěřit svým očím a přemýšleli, jak by taková skromná síla mohla někdy doufat, že zlomí jejich linie. Někteří si mysleli, že je to jen demonstrace a bude následovat ukvapený ústup. Jiní si prostě mysleli, že se Řekové zbláznili.

athénští hopliti začali nabírat tempo, nejprve na rychlou procházku a poté na klus. Hopliti se rozdrtili, bok po boku a štít na štít, protože se každý snažil zakrýt co nejvíce své odkryté pravé strany za štítem svého souseda. Strach a strach se rozplynuly, když armáda postupovala. Muži, kteří se zašpinili v řadě, čerpali sílu z prudkých mužů, kteří je obklopovali. Ve vzdálenosti šesti set metrů začala masa mužů křičet svůj divoký a nervy otřesený bojový výkřik: Alleeee!

perští velitelé narychlo vyrovnali své jednotky. Muži, kteří drželi proutěné štíty, šli na frontu, když se za nimi postavily tisíce lukostřelců. Perská armáda neprojevila žádnou paniku. Byli to profesionální vojáci, vítězové stovky krvavých bitev. V další chvíli by lučištníci vypustili do nebe desítky tisíc smrtících šroubů. Kopiníci čekali, až šípy zdecimují svého nepřítele, a poté postupovali k porážce rozbitého zbytku.

ale Peršané nikdy předtím čelili armádě, jako je tato. Athénští hopliti se naučili umění války proti jiným hoplitům a jejich druh války nebyl rozhodnut krupobitím šípů. To bylo vyřešeno kolizí dřevěných štítů a smrtících železných kopí, ovládaných těžce obrněnými muži. Bylo to hrozné a děsivé konfrontace tlačí, křičí, pološíleného muže, který vyhloubil, bodl, a kopl na své soupeře, dokud se jedna strana mohla nést bolest už ne, a zlomil. Vítězové by pak zahájí vražedné pronásledování svých poražených nepřátel jako krvežíznivost je poháněly vpřed.

byl To druh války nabíjení se na Peršany, a to přišlo na téměř nepochopitelné rychlost, na dvě stě metrů vzdálenost Aténské klus se stal sprint. Nakonec perští lučištníci nechali létat, ale bez účinku. Nikdy neviděli tak rychlý postup, špatně načasovali své střely a většina šípů neškodně letěla nad nabíjejícími hoplity. Rychle, lukostřelci reloaded a štít nositelé neklidně začala tipovací dozadu, jak deset tisíc kov-obalené vrazi byli téměř na ně.

V třesoucí okamžiku, hoplité narazil do lehce chráněné Peršané a křečovitě své obranné linii. Pak začalo zabíjení.